Na dveřích kabinetu mám japonskou báseň:

Stíny bambusů zametají schodiště
aniž by se zvířilo jediné zrnko prachu

Jednou bych to chtěl zažít na vlastní duši.

Nadhled humoru, nadsázka grotesky a používání částí příběhů při tvorbě  probouzejí u diváků jejich vlastní vzpomínky a zasutá propojení. Použití náročnějšího zpracování dodává na závažnosti i zdánlivé banalitě; právě rozpor mezi tématikou a způsobem zpracování je hlavním vyjadřovacím prostředkem ve špercích, nádobí a medailích.

Práce, s níž mám být spokojený, musí mít určitý poměr mezi zpracováním a nápadem: banální myšlenka s velkým úsilím vtělená do hmoty, jež klade odpor. Zpracování posvěcuje téma, ale samospasitelný návod to stejně není. Nenapodobitelný rukopis znamená pro výraz díla hodně. Řemeslné zpracování myšlenky, vhodné spíš pro volné umění, ji rozhodně někam posune.

Jak takový přístup vypadá ve skutečnosti? Podívejte se zde ve fotogalerii.